Oliver Majdúch (spolugenerální ředitel, Mathison Legal): Jak budovat firmu, když konkurence působí na trhu desítky let

Od přání stát se právníkem k založení kanceláře

Martin Brath: Tak vítám všechny, kdo poslouchají nový díl B2B Tech Talks. Se mnou je Oliver Majdúch, partner Mathison Legal. Olivere, vítej!

Oliver Majdúch: Moc děkuju. Ahoj všem.

Martin Brath: Začal bych tvými začátky. Co se stalo mezi rozhodnutím studovat práva a založením advokátní kanceláře na trhu, který už byl při tvém vstupu poměrně nasycený?

Oliver Majdúch: Pro mě to byla snadná volba, protože jsem celý život chtěl být právníkem. O ničem jiném jsem nikdy neuvažoval, takže to rozhodnutí nebylo těžké. Jiné chvíle přišly v kariéře později, kdy bylo správné rozhodnutí obtížnější. Ale práva jsem chtěl studovat odjakživa. Byl to jediný obor, na který jsem se skutečně chtěl dostat. A cíl byl jeden: vykonávat advokacii. Už v prvním ročníku vysoké školy jsem začal chodit na praxi do advokátní kanceláře. Konečným cílem bylo mít vlastní právní podnikání, vlastní advokátní kancelář. Neměl jsem o tom žádné pochybnosti ani jsem to nepřehodnocoval. Cesta byla jasná.

Martin Brath: Když jsi začínal v právní praxi, byl jsi zaměstnanec. Co tě přimělo rozhodnout se odejít a začít podnikat?

Martin Brath: Není zrovna snadné najít klienty a říct si: tak jo, jdu do toho.

Oliver Majdúch: Není. To rozhodnutí se vyvíjelo v čase. Začal jsem v prvním ročníku, což znamená, že o té práci prakticky nic nevíš. Před každým dnem, kdy jsem měl jít do práce, mi bylo špatně a měl jsem před tou profesí obrovský respekt.

Oliver Majdúch: Na začátku tedy bylo mojí jedinou ambicí v té kanceláři přežít. Každý den jsem se bál, že mě vyhodí. Ale nevyhodili. Nakonec jsem tam strávil celou tu etapu kariéry a prošel všemi pozicemi. To rozhodnutí vznikalo postupně. Vedle práce právního asistenta, tedy studenta v advokátní kanceláři, jsem měl vlastní firmu na výuku angličtiny. Tam jsem získal první podnikatelské zkušenosti. Můj mentor, tehdejší šéf, ve mně asi viděl nějaký potenciál, takže...

Oliver Majdúch: ...mě přizval k projektům, ke kterým by se začínající právník normálně nedostal. Tehdy jsem začal přemýšlet: dobře, něco ve mně vidí. Možná bych mohl podnikat v právu?

Oliver Majdúch: Samozřejmě to byla dlouhá cesta. Vezmi si to: pět let vysoké školy, potom tři, nebo spíš pět let koncipientské praxe. Bavíme se možná o osmi až deseti letech, takže se to těžko plánuje. Ale ta touha tam byla. Cítil jsem, že chci podnikat v právních službách. Mít advokátní kancelář bylo ideální spojení: mohl jsi vykonávat právo a zároveň vlastnit firmu, která tu práci dělá. A věděl jsem, že chci větší kancelář. Takže to přicházelo postupně.

Oliver Majdúch: Jak jsme se k tomu vlastně dostali? Po dokončení vysoké školy mě pozvali do Prahy, kde měla kancelář centrálu. Původně jsem měl rok pracovat přímo s generálním ředitelem, téměř jako jeho učeň. Byla to taková příprava na případné pozdější převzetí slovenské pobočky. Přijal jsem to a odjel do Prahy, ale z jednoho roku se stalo šest. Mezitím firma změnila strategii a Slovensko šlo stranou. Místo toho mi nabídli pozici v Praze, jenže já jsem se tam nikdy nechtěl přestěhovat natrvalo. Strávit tam pár let byla zajímavá zkušenost a výborná škola s mým mentorem. Ale dlouhodobě jsem v Praze nikdy žít nechtěl.

Oliver Majdúch: Samozřejmě asi tři týdny před odstěhováním z Prahy jsem potkal svoji budoucí ženu. Takže jsem pak další dva nebo tři roky jezdil zpátky na víkendy.

Oliver Majdúch: Ale věděl jsem, že se chci vrátit na Slovensko, podnikat na Slovensku a vybudovat tam advokátní kancelář. Tehdy jsme se s firmou rozešli. V podstatě jsem se vrátil s prázdnou, kromě know-how a získaných zkušeností. Tehdy jsem začal mluvit se sestrou Evou Schin, se kterou jsem firmu založil. Řekli jsme si: pojďme na Slovensku vybudovat advokátní kancelář. Zhruba tak se to stalo.

Získávání prvních klientů bez sítě kontaktů

Martin Brath: Jak jste získali první klienty?

Oliver Majdúch: To bylo vtipné, protože já jsem na Slovensku nepracoval a sestra byla na mateřské. Takže by se dalo říct, že to byla pěkně výbušná kombinace.

Oliver Majdúch: Dodnes si pamatuju ten rozhovor, jak jsem volal ze svého bytu v Praze a bavili jsme se o tom, co budeme dělat a jak firmu vybudujeme.

Oliver Majdúch: Řekl jsem, že to musí stát za to. Na tom trhu nebudeme hrát druhé housle. Nespokojíme se s tím, že založíme nějakou společnost a uvidíme, co bude. Otázka byla, jestli se shodneme na tom, že chceme vybudovat seriózní firmu, a shodli jsme se.

Oliver Majdúch: Přestože všechno hrálo proti nám, protože já jsem na Slovensku neměl síť kontaktů a sestra měla omezení spojená s malým miminkem, řekli jsme si: své řemeslo umíme, máme advokátní zkoušky a nějaké know-how. Pojďme do toho. Co se týče prvních klientů, sedl jsem si a tehdy jsem ještě moc neuměl s Excelem, tak jsem otevřel tabulku a vypsal asi patnáct slovenských firem, které jsem znal a kde jsem měl kamaráda nebo jiný kontakt. Z těch patnácti měly asi tři nějakou souvislost s IT. Docela malý seznam potenciálních klientů.

Oliver Majdúch: Věděli jsme, že se chceme zaměřit na technologie. Začali jsme tedy ty firmy oslovovat a říkat: je tu nová kancelář, která rozumí technologickému právu, duševnímu vlastnictví a souvisejícímu byznysu. Pojďte si s námi popovídat. Doslova takhle. A začali jsme získávat první klienty.

Martin Brath: Co odpověděli na e-mail?

Oliver Majdúch: S těmi patnácti lidmi, které jsem znal, jsem měl alespoň nějakou osobní vazbu. Takže jsem je všechny pozval na oběd a vysvětlil jim, že jsem tady právě založil kancelář a začínám podnikat.

Oliver Majdúch: Bylo hezké vidět, že ti lidé přejí a někdy se snaží najít prostor ke spolupráci, když teprve začínáš. To bylo krásné...

Oliver Majdúch: ...a vážíme si toho, že nám někteří klienti svěřili projekty v době, kdy nám důvěřovat nemuseli a nikdo by jim nevyčítal, kdyby to neudělali.

Oliver Majdúch: Takže to byl krásný začátek.

Oliver Majdúch: První e-mail, který mi přišel na naši e-mailovou adresu, byl od našeho ajťáka, protože o nás nikdo nevěděl. Ten první e-mail si pořád pamatuju. Tehdy se kancelář jmenovala Schin & Majdúch, velmi originálně podle našich příjmení. První e-maily nám chodily jen od dodavatelů s fakturami, které jsme museli platit, zatímco sami jsme ještě žádné nevystavovali. Typický začátek startupu.

Jak se stát skutečnou firmou a spolupracovat se sestrou

Martin Brath: Kdy jsi měl pocit, že už je to skutečná firma, a ne jen ty a sestra, kteří se snaží něco rozjet, že jste opravdu advokátní kancelář?

Oliver Majdúch: Nechci, aby to znělo nepatřičně, ale vize, že budeme advokátní kancelář, tam byla vždycky. Měli jsme velký strach a respekt před trhem. Tehdy jsem ještě měl ty představy, že je nasycený, že tam není místo a že všichni už své právníky mají. To jsou mylné předpoklady, které máš, když ten segment neznáš. Ale pevně jsme věřili, že to dokážeme. Eva i já jsme hodně soutěživí a věděli jsme, že se do toho zakousneme a půjdeme za tím.

Oliver Majdúch: Kdy to tedy pro nás začala být firma? Za sebe říkám, že to vždycky byla firma; jen ještě neexistovala a museli jsme ji vybudovat, abychom tu vizi naplnili. Ale reálně jsme asi po třech nebo čtyřech letech měli malý tým, trochu stabilnější portfolio klientů a začínali získávat uznání v oboru. Tehdy to začalo vypadat, že bychom to mohli zvládnout.

Martin Brath: Jaké je pracovat se sestrou?

Oliver Majdúch: Myslím, že více než polovina malých a středních firem na česko-slovenském trhu jsou rodinné firmy. Je to velmi běžné. Přesto se málo ví o tom, co podnikání s rodinou doopravdy znamená.

Oliver Majdúch: Naší výhodou je, že jsme lepší obchodní partneři než sourozenci, a vždycky jsme byli. Jako sourozenci jsme měli poměrně neutrální vztah: máme se rádi, ale nesdíleli jsme své nejhlubší sny a touhy. Neřekl bych, že jsme spřízněné duše. Když se ale teď po osmi letech ohlédnu, spolupráce se vyvinula nejlepším možným způsobem, protože každý z nás měl svou odbornost.

Oliver Majdúch: Eva se hodně zaměřovala na duševní vlastnictví a já měl nějaké zkušenosti s technologiemi. Když jsem měl své první maličké klienty, konzultoval jsem s ní některá témata, protože jsem věděl, že je dobrá právnička. Možná to byl vlastně náš jediný kontakt mimo rodinné oslavy, Vánoce a podobně. Bavili jsme se o práci a fungovalo to skvěle. Překvapilo mě to: páni, ty jsi dobrá, to nám spolu opravdu funguje. Velmi organicky a přirozeně jsme se spolu začali bavit o podnikání. Když poprvé přišel nápad, jestli bychom spolu nemohli podnikat, první odpověď byla ne.

Martin Brath: Z tvé strany?

Oliver Majdúch: Docela důrazné ne. Ani si nepamatuju, kdo s tím přišel první; kdybych řekl, že já, vymýšlel bych si. Ale představ si to: máš sourozence, přitom jste si nevybudovali nějak zvlášť blízký vztah, a teď spolu máte začít podnikat. To nedává smysl. Takže ten první nápad jsme skutečně smetli ze stolu. Ale díky práci a společným projektům jsme se znovu poznávali a říkali si: tohle funguje opravdu dobře. Šli jsme spolu na pár schůzek s klienty a začali to vnímat jako docela zajímavý tým. Eva je mimořádně schopná právnička v tom nejlepším smyslu slova. Technologicky řečeno je CTO, člověk, který skutečně rozumí tomu, co dělá.

Oliver Majdúch: Já jsem do projektů mohl přinášet strategický a obchodní pohled. U prvních klientů se ta kombinace ukázala jako velmi úspěšná. Tak jsme si řekli: dobře, možná by to mohlo dávat smysl. Vím, že jsem odbočil, promiň. Otázka zněla, jaké je podnikat se sestrou. Naštěstí s tou mojí, vzhledem k jejímu nastavení, je to dobré. Zásadní je, jak věci vnímáš a jaké emoce v tobě ostatní dokážou vyvolat. Když nesouhlasíš s kolegou nebo obchodním partnerem, myslím, že zapojuješ trochu jiné části mozku, než když nesouhlasíš s rodinou.

Oliver Majdúch: To se musíme učit a stále se učíme zvládat: být obchodními partnery, ne sourozenci. To umožňuje firmě jít správným směrem. Jakmile na poradě vedení začneme být sourozenci, nedopadá to dobře. Kolega s tebou nesouhlasí, ale sourozenec tě nasere.

Oliver Majdúch: Jsou těžké chvíle, protože občas zapomeneme, že jsme obchodní partneři a musíme se chovat profesionálně. Když z toho vybočíme a ve firmě se z nás stanou sourozenci, není to hezké a není to vůbec konstruktivní. Myslím, že to je klíčová lekce, kterou se rodinné firmy musí naučit, pokud chtějí přežít: vystupujete jako podnikatelé, ne jako sourozenci. Sourozenecký vztah tam samozřejmě je. Je přítomný pořád.

Oliver Majdúch: To má určité důsledky, ale vidíš, sám to ještě nemám úplně vyřešené. Hlavně si uvědomuju rizika. Když jsme na správné cestě, chováme se k sobě jako obchodní partneři. Když jsme na špatné, někde jsme se pohádali a já si to beru osobně, protože moje sestra přece musí něco chápat stejně jako já, ne? Takže to je složitá odpověď na jednu otázku.

Martin Brath: Je mezi vámi spíš taková dynamika, že ona je starší sestra a hraje touhle kartou?

Oliver Majdúch: Ne, vůbec. Je starší, Eva je o necelé tři roky starší, ale věk není ta karta, kterou hrajeme. Je to sourozenecká karta.

Oliver Majdúch: Máš sourozence?

Oliver Majdúch: Podnikání tě někdy dostane na hranici toho, co ti život naloží. Na té hranici se musíš chovat racionálně, protože racionální myšlení ti umožňuje stavět na krizích i dobrých zkušenostech. Problém začíná, když přemýšlíš emocionálně, přes své ego. Sourozenci mají střety a konflikty vycházející z ega, emocí, očekávání a společné historie, protože se znáte celý život. Takže nejde o věk. Jde o rodinu, o sourozenecký vztah.

Růst, ambice a desetiletý cíl

Martin Brath: Dobře. Jak přistupujete k růstu firmy? Oba jste ambiciózní a od začátku jste říkali, že do toho půjdete naplno a porostete. Co pro to děláte? Co vás odrazuje, když vidíte výsledky ostatních? Jaký je váš celkový přístup?

Oliver Majdúch: Nejsem si jistý, jestli otázce úplně rozumím. Ptáš se na náš přístup, jestli máme růstovou strategii a jak chceme firmu budovat? A druhá část, jak jsem ji pochopil, se týkala spíš toho, jak se vyrovnáváme s konkurencí a díváme se na konkurenty, když se jim daří lépe než nám. Je to tak?

Martin Brath: Spíš na celkové nastavení mysli. Jste ambiciózní, chcete se posouvat a děláte věci trochu jinak než tradiční advokátní kanceláře. Ani váš název už není založený na příjmeních. Když spolu mluvíme, nepůsobí to jako tradiční uvažování advokátní kanceláře, spíš jako podnikatelské myšlení. Jak k tomu přistupujete?

Oliver Majdúch: Jasně, rozumím. Vnímal jsem to jako dlouhodobé podnikání. Věděl jsem, že když do toho vstoupíme a ověříme si, že to, co nabízíme, může uspět, může to být něco, co budeme dělat dvacet let. Takový maraton. Běhám i ultramaratony a vnímám to jako něco řízeného daty, protože vlastně nejsem běžec.

Oliver Majdúch: Chci tím říct, že jsem asi lepší právník než běžec, nebo lepší právník a podnikatel než běžec. Ale i běhání je o datech. Když jsem chtěl dokončit svůj první ultramaraton, musel jsem jen poskládat dílky: určité časové období, určitý objem tréninku, věci, které je potřeba udělat. Pak máš osm šancí z deseti, že závod dokončíš.

Oliver Majdúch: Tyhle poznatky přenášíme do podnikání. Víme, že to můžeme dělat dlouho; z toho vycházíme. Neplánujeme měnit obor podnikání. Naopak si uvědomujeme, že ponořit se do určitého odvětví trvá a také budování důvěry vyžaduje čas.

Oliver Majdúch: Chceme růst přirozeným, zdravým tempem, krok za krokem. To znamená pracovat s týmem, který máme, s rozpracovanými příležitostmi u klientů a s naší strategií. Doslova do celého plánu přidáváme tréninky nebo další stavební kameny. Jako firma používáme EOS. Plánuješ na rok a tři roky dopředu a zároveň se díváš na desetiletý horizont. Ten jsme si vymezili a teď ho čtvrtletí po čtvrtletí naplňujeme, přidáváme jednotlivé prvky a doufáme, že to vyjde.

Martin Brath: Kde byste museli být za deset let, abyste řekli, že jste spokojeni s tím, co jste vybudovali? Je to finanční cíl, nebo něco jiného?

Oliver Majdúch: Nedávno jsme si sedli právě k tomu: díky čemu bychom při pohledu na firmu byli spokojení a hrdí?

Oliver Majdúch: Řekl bych tam, kde jsme dnes, plus deset let naším současným tempem. Pokud jde o velikost kanceláře a počet právníků, dnes je nás dvanáct, takže to vidíme na zhruba pětadvacet, možná třicet právníků. Co se týče klientského portfolia, už teď máme to štěstí, že díky specializaci a přístupu pracujeme...

Oliver Majdúch: ...často s lídry trhu. To je naplňující: můžeme nahlédnout do vysoce úspěšných organizací a být jejich právníky. Takže bychom jich asi chtěli zastupovat víc.

Martin Brath: Ano?

Oliver Majdúch: Z hlediska odvětví nepředpokládáme vstup do jiných vertikál. Spíš naše vertikála vstupuje do ostatních. Původně jsme se specializovali na technologie, ale dnes mezi naše klienty patří banky, pojišťovny a výrobní firmy, protože se z nich fakticky stávají technologické firmy. Jeden náš klient je velká banka, která má víc ajťáků než bankéřů, takže ji teď vnímáme spíš jako IT firmu než jako banku. Zůstaneme zaměření na technologie.

Oliver Majdúch: A budeme na Slovensku první volbou mezi advokátními kancelářemi pro technologie.

Martin Brath: Jednička?

Oliver Majdúch: Mhm.

Nejtěžší část podnikání

Martin Brath: Co je pro tebe na podnikání nejtěžší? Co jsi na začátku nečekal? Když se ohlédneš za celou cestou, co bylo těžší, než sis představoval?

Oliver Majdúch: Původně jsem si myslel, že bude těžké najít klienty. Prostě jak na trhu přežijeme? Přestože jsem od mentora dostal vynikající průpravu, úplně jsem nechápal, jak odlišné jsou procesy v úspěšné, zavedené, dvacet let fungující firmě oproti začátku od nuly. Hodně jsem se bál, že nepřežijeme nebo nebudeme mít dost práce. To byl při startu můj největší strach. Ukázalo se, že se to dá zvládnout, protože existují obchodní aktivity, strategie a pak jde o práci s objemem a daty. Takže ten předpoklad byl mylný. Co jsem nečekal, bylo, jak moc tě práce a podnikání mohou prověřit emocionálně...

Oliver Majdúch: ...prověřit, ano, a někdy tě opravdu pořádně potrápit.

Oliver Majdúch: Nečekal jsem, že se dostanu na hranice vlastní osobnosti a emocí. Myslel jsem, že už jsem ty extrémy zažil jako mladý koncipient v náročné praxi, kde musíš pracovat opravdu tvrdě. Ty dlouhé právnické hodiny v práci, nesení té zátěže při budování kariéry. Myslel jsem, že to byla ta opravdu těžká část, a nečekal jsem, že podnikání bude mnohonásobně těžší. To mě překvapilo: zvládat svůj vnitřní svět při podnikání, během krizí, vyčerpání a tak dále.

Martin Brath: Zní to trochu tak, jako by se to emocionálně zvládalo snadněji, kdyby s tebou Eva nebyla v místnosti?

Oliver Majdúch: Ne. Ne, vůbec ne.

Martin Brath: Které věci jsou tedy tak emocionálně náročné?

Oliver Majdúch: To je zajímavý postřeh. Myslím, že by bylo jedno, jestli podnikám se sourozencem, nebo s jiným partnerem. Jde spíš o emocionální věci: jak hodnotíš sám sebe ve vztahu k firmě, ke konkurenci i k sobě a jaká na sebe máš očekávání. Velmi dlouho pro mě bylo nesmírně těžké přijmout, že firma může poskytovat službu, kterou bych já sám neuměl dodat. Měl jsem vůči sobě a firmě velmi nezdravá očekávání, která vůbec nebyla přiměřená ani účinná. Ale tak jsem byl nastavený, takže jsem zažíval určitý syndrom podvodníka a podobné věci. Zpětně vidím, že moje nastavení mysli nebylo správné.

Martin Brath: Vážně?

Oliver Majdúch: Neměl jsem správně nastavenou hlavu. Proto jsem teď velkým zastáncem terapie. Pro podnikatele, a myslím, že to platí i v jiných profesích, jsi největší překážkou ty sám: vlastní zkušenosti, vnímání a podobně. To byla moje největší lekce. Dokud nezačneš obrušovat vlastní hrany, zůstaneš překážkou a nedovolíš firmě posunout se dál. Největší uvědomění pro mě bylo, že tě to nejvíc prověřuje po emocionální stránce. Musíš si ty věci v sobě uspořádat, pracovat na nich a obrousit je, aby se firma mohla dál posouvat.

Martin Brath: Mhm.

Oliver Majdúch: Nečekal jsem, že se tenhle podcast v pátek pozdě odpoledne promění v terapii.

Rada pětadvacetiletému já a osobní rozvoj

Martin Brath: Dobře, kdyby ses mohl vrátit a dát svému pětadvacetiletému já jednu radu, co bys řekl?

Oliver Majdúch: Začni dřív.

Oliver Majdúch: Začni podnikat dřív. Věděl jsem, že to chci dělat, ale pořád jsem si vytvářel důvody, možná to byla forma prokrastinace: další rok v Praze s tímhle právním týmem pomůže mým budoucím zkušenostem a úspěchu. Opravdu si myslím, že pokud už máš za sebou smysluplnou kariéru, pár let v dobrém týmu a dobré firmě a chceš začít podnikat, tak začni. To bych si býval řekl.

Oliver Majdúch: Dobře.

Martin Brath: Jak na sobě pracuješ?

Martin Brath: Právní stránka je samostatná věc. Mhm.

Martin Brath: Ale potřebuješ být i podnikatel, který přináší práci a mluví s klienty. To je úplně jiná oblast, která není součástí celkové právnické přípravy.

Martin Brath: Mhm.

Martin Brath: Jak k tomu přistupuješ? Jaké knihy čteš a jak se snažíš rozvíjet?

Oliver Majdúch: Rád čtu, ale podnikatelských knih nečtu tolik. Knihy jsou pro mě spíš koníček, způsob odpočinku. Co se týče podnikání, snažím se nečíst podnikatelské knihy bez výběru, protože ti dávají obrovské množství inspirace, kterou nepotřebuješ. Místo toho se čas od času ptám: jaký problém ve firmě máme? Podle problému, který vnímám jako naši překážku, podle výzvy před námi hledám řešení. Pak si koupím knihu, přizvu konzultanta nebo něco podobného. Víc se mi osvědčila aktivní spolupráce s lidmi, kteří jsou ve svém oboru dobří. Máme poradce například pro obchodní strategii firmy. Samozřejmě k tomu mám i nějaké knihy. Ale můžu ti přesně říct, co se stalo: přečetl jsem knihu, zvýraznil si ji...

Oliver Majdúch: ...pak otevřel Excel s tím, že ji začnu uplatňovat, a nešlo mi to. Tyhle věci jsou těžké. Kdyby je uměl každý, všichni bychom měli velké firmy.

Oliver Majdúch: Uvědomil jsem si, že číst knihy a čerpat inspiraci je skvělé, ale pak potřebuješ realizaci a k té často potřebuješ někoho, s kým si věci probereš. V téhle roli máme několik lidí. Máme jednoho obchodního konzultanta a asi můžu říct, že na marketingu spolupracujeme s vámi. Takže...

Oliver Majdúch: ...když mám konkrétní problém, hledám konkrétní knihu a pracuju na jeho vyřešení.

Jak se měnil jeho přístup k prodeji

Martin Brath: Jak myslíš, že ses během let zlepšil v prodeji, od prvního prodeje své služby až po to, že stejnou službu dnes prodáváš korporacím?

Oliver Majdúch: Dobrá otázka. Sám na ni skoro neumím odpovědět, protože je to nebe a dudy. Zase mě trochu brzdila má očekávání a obrovský respekt k právnické profesi. Chvíli mi trvalo pochopit, jak funguje prodej a podnikání. Zákazník má potřebu, ty máš jedinečnou nabídku a snažíš se tu potřebu naplnit lépe než konkurence.

Oliver Majdúch: Chvíli mi trvalo to pochopit. Od té doby, co jsme to pochopili, je podnikání jednodušší a stejně tak prodej. Řekl bych, že ty dvě etapy jsou nesrovnatelné. Přestože jsem už měl průpravu od mentora a účastnil se obchodních jednání i tvorby strategie, stala se zajímavá věc. Naučit se dělat věci v jiné firmě a pak je přenést do vlastní: řekl bych, že to se mi vůbec nepodařilo. Musel jsem dělat úplně jiné věci a vytvářet jiné procesy. Bylo to úplně jiné nastavení. Měl jsem pocit, že jsem při práci v Praze šel hodně do hloubky v jedné konkrétní oblasti [formulace ve zdroji nejasná] a tam jsem si docela věřil, ale při otevření advokátní kanceláře na Slovensku jsem ty dovednosti nedokázal úplně přenést. Do určité míry to určitě pomohlo, ale musel jsem objevit zcela nové přístupy a procesy. Takže můj rozvoj v prodeji byl docela intenzivní. Musel být.

Martin Brath: Skvělé. Olivere, děkuju, že jsi přišel, a doufám, že se k nám zase příště přidáš.

Oliver Majdúch: Moc děkuju za pozvání.